Lovecraftovi předkové z otcovy strany byli na Rhode Islandu starousedlíci, vyhlášení poloincestními manželskými svazky a tuto inspiraci dědičností a degenerací je možné vysledovat rovněž i v některých příbězích.  
V roce 1914 Lovecraft začíná vydávat své básně, inspirované význačnými mistry 18. století jako  
Pope, Johnson, Thomas Gray, James Thomson a takzvaným stylem doby královny Anny, (další rozpoznatelný vliv na něj měli Poe, E. A. Robinson, C. A. Smith a Donald Wandrei) a během roku 1917 se Lovecraft poprvé od dob mládí vrací k psaní fikce. Následujícího roku přidává i duchařské historky v nichž i nadále pokračuje, z nichž je několik možno nazvat hororem. Za jednu z nejvýznamnějších je považována povídka "Uvězněn s faraony", napsaná r. 1924 (věnována iluzionistovi H. Houdinimu). 
Přibližně v roce 1919 objevuje spisy Lorda Dunsanyho, kterého považuje okamžitě za zpřízněnou duši. Aby si vyslechl Dunsanyho předčítání, cestoval až do Bostonu a po několik dalších let byl silně ovlivněn jeho vzorem (z tohoto období můžeme uvést např. "Bílá lod" -1919-, "Stříbrný klíč" -1926- a "Snové putování k neznámému Kadathu" -1927-). 

V roce 1923 čte Lovecraft poprvé Arthura Machena, který se stává jeho posledním největším literárním vzorem. Nebylo to ani tak pro Machenův překombinovaný a obtížně sledovatelný styl, ale spíše pro jeho nesmírnou citlivost k opakujícímu se tématu, jakým je dávno zapomenuté zlo, jež přežívá pouze díky mýtům či rituálům, motiv jiných dimenzí a z toho plynoucí narušitelnost prostoru a času. Lovecraft též obdivoval Algernona Blackwooda, který si rovněž dokázal s těmito tématy poradit. Není známo, kdy se poprvé seznámil s jeho dílem a nasál z něj onu tajuplnou atmosféru. Krátce po svém seznámení s Machenovým dílem napsal Lovecraft klasický horor "Krysy ve zdech", který se stal jednou z prvních oficiálně publikovaných prací v právě začínajícím magazínu "Weird Tales". (První byl "Dagon", publikovaný v říjnovém čísle roku 1923.) Následující rok mu bylo nabídnuto místo redaktora magazínu, avšak kancelář magazínu sídlila v Chicagu a tak Lovecraft odmítá.Povídka "Outsider" (1921) byla drobnou vzpomínkou na A. E. Poa, další příběhy jako "Volání Ctulhu" (1926) a "Barva z vesmíru" (1927) tvoří Lovecraftův mistrovský vrchol. Jiní Lovecraftovi čtenáři upřednosnují spíše "Sny v čarodějném domě" (1932) a "Hudba Ericha Zanna" (1921). 

V roce 1924 se Lovecraft oženil a vzal si Soniu H. Greene, dceru ruských židovských přistěhovalců a oba dva se přestěhovali do Brooklynu. Po krátkém okouzlení New Yorkem však H.P.L. brzy zatoužil po klidu rodné Providence. Mimo to nemohl sehnat práci a byl tak závislý na své ženě (modní návrhářce) a k doplnění příjmu vydával své staré a přepracované povídky. Nakonec to byla Sonia, kdo ho přiměl k návratu. Manželství netrvalo dlouho, protože oba dva byli zvyklí prosazovat svou vůli (jejich známí popisovali Soniu jako "neobvykle despotickou ženu") a nakonec se po dvou letech společenského života odloučili, ačkoliv si i nadále nepřestali dopisovat. 

Kromě svých povídek, básní a několika krátkých románů napsal Lovecraft přibližně neuvěřitelných 100,000 dopisů, z nichž některé dosahovaly délky až asi padesát stran. Tento výkon je zcela srovnatelný s Voltairem, Horacem Walpolem a Samuelem Johnsonem.  
Lovecraft napsal asi padesát kratších či delších povídek, čtyři krátké romány, několik vědecky zaměřených studií a mnoho básní, jeho dílo však vyšlo ve vázané podobě poprvé až v roce 1939, po jeho smrti. 
V roce 1937 byla u Lovecrafta diagnostikována rakovina zažívacího a vyměšovacího systému a po pětidenní hospitalizaci 19. března 1937 umrá ve věku nedožitých čtyřiceti sedmi let, poté co své obtíže po celý jeden rok považoval za chřipku a zatvrzele odmítal návštěvu lékaře. Byl pohřben v rodinné hrobce, nacházející se na hřbitově Swan Point.